Samurajové byli úplně původně provinčními úředníky. Jejich práce znamenala, že se starali o nejrůznější záležitosti ve veřejné správě. Například dohlíželi:

v  na výběr daní
v  pečovali o silnice a budovy
v  dohlíželi na pořádek o místních náboženských slavnostech.
v  řídili zemědělské práce
v  dohlíželi a organizovali výsadby rýže
v  opatrovali nově obdělané pozemky
v  starali se o nábor pracovníků a řídili je

Pokud byl tento úředník úspěšný ve své funkci, mohl si uprostřed pozemku jemu svěřenému postavit vlastní sídlo. To pak bývalo obvykle obehnáno příkopy a opevněno hradbami. Tam žili tito úředníci i se svými rodinami. Uvnitř takovýchto opevnění byly i stáje, sýpky, tkalcovské dílny i sklady zbraní. Vlastně to byla taková starojaponská

v  centra řemesel a výměnného obchodu
v  útočiště pro místní obyvatele v případě napadení

Samuraj jako válečník

Provinční úředník, který obýval opevnění v oblasti, postupně posiloval svoji moc. Nejprve vládl rodinnému klanu, později zval do provincie i své přátele a myslel také na obranu vlastního majetku. Tím se z úředníků a provinčních vládců stávají válečníci. Tato společenská proměna je doprovázena pocitem sounáležitosti s ostatními a nadměrnou hrdostí. Samurajové té doby se již začínají objevovat ve své charakteristické zbroji, se štítem, lukem a také dlouhým mečem. Tou dobou se objevují u moci šógunové a vojenští velitelé, kteří se stávají skutečnými vládci Japonska. Samurajové se staví za císaře a vznikají pro ně hodnoty jako

v  hrdinství
v  loajalita
v  odvaha, která jde až do krajnosti
v  hrdost
v  čest

V důsledku přehnané hrdosti samurajů vzniká rituální sebevražda seppuku, u nás všeobecně známá jako harakiri.

Symbol cti

Oproti středověkým Evropanům měli Japonci zcela jiný pohled na zajatce. Domnívali se, že váleční zajatci jsou pouze v důsledku zbabělosti. Japonský samuraj tedy neznal, co je to čestná kapitulace a zbytečné krveprolití. Pro samuraje kapitulace neexistovala. Dával raději přednost smrti vlastní rukou. Samurajové se uchylovali k sebevraždě, aby ukázali svoji konečnou vládu nad svým vlastním osudem. Seppuku se stala obřadem, kterého se měli účastnit svědci a pomocník, jimž byl často přítel nebo podřízený.