Tady mám trošičku problém s názvoslovím. Nevím totiž, zda se určitá odnož moderní hudby a návštěva tohoto veledíla dá vůbec nazvat koncertem. Pokud jde někdo na bratry Nedvědy, či folk vůbec, pořád ještě jde na koncert. Ale když jde někdo tam, kde jen duní co nejhlasitěji z reprobeden duc duc duc a lidi se válejí po zemi v blátě, je to ještě koncert? Nebo jak se nazývá. Já se mezi mladé již dávno nepočítám a nepřicházím s nimi do styku, takže nevím, jak tomu říkají. Nedávno jsem viděla na internetu na pódiu nějaké hudebníky a lidi pod ním pobíhající v kruhu.

Kdysi jsem něco podobného viděla tuším v Turecku a tam to byl pro ne druh tance. Domnívala jsem se tedy, že jde o záběry někde z těchto končin a dosti mne pak tedy překvapilo, že tam lidé mluví česky, až jsem zjistila, že se toto divadlo odehrává u nás za nějakou bezejmennou vesnicí. Zda jsem byla v šoku? Ale ani ne. Já si vzpomněla na svou babičku, která když viděla poprvé jak se tančí disko, tak také prohlásila, že to není tanec. Je prostě jen jiná doba. Na internetu jsem vypátrala, že se tomu říká mosh pit a je to brutálnější verze pogování. O tanci již není nikde ani řeč. Inu, asi jsme se zmýlila v tématu.

Ale existují i koncerty moderní hudby, které mají dokonce někdy i melodii. Zde ovšem nelze upřít, že je to otázkou vkusu. Někdo má rád skupina Kabát, jiný zase něco méně náročného, jiný si poslechne westernovou muziku, ale to všechno se již směle mezi koncerty zařadit může. Není každý stejný, a tak jak se lidé rozcházejí třeba v názorech politických, tak se rozcházejí i v názorech na hudbu. Jeden namíří v pátek do Rudolfina a druhý někam do klubu, kde se může vyřádit, jak náleží. Kdo z nich má lepší vkus? To se nedá posoudit. Bylo by to totiž především stanovisko toho třetího, tedy toho, kdo to posuzuje. A je jasné, že se přikloní na stranu toho, co je mu blíže.