Vždycky jsem chtěla bydlet v nějakém malém bytečku někde ve středu města, protože jsem spíše takový městský typ. Ale opravdu velký paradox je, že mám opravdu hodně ráda zvířata a taky bych nějaká doma mít chtěla. A nejraději mám ovce a koně. Je to opravdu vážně ten paradox, protože v bytě to samozřejmě mít nemůžu, takže i když jsem si potom vzala nebankovní hypotéku, kterou mi doporučil můj nejlepší kamarád, tak jsem si pořídila byt. Tam jsem si alespoň pořídila dvě morčata a jednu kočku. Ale musím zase uznat na jednu stranu, že je to zase méně starostlivosti a taky péče, než kdybych měla někde na vesnici velký dům a měla tam ovce a koně.

A jsem si taky jednu dobu myslela, že jsem asi udělala špatně, že jsem si vzala pouze jenom malý byt, kde mám dvě morčata a kočku. Říkala jsem si, že kdybych si to později nějak rozmyslela, že ten byt mohu prodat a vzít si jinou nebankovní hypotéku. Slyšela jsem totiž, že nebankovní hypotéky se opravdu vyplatí a jsou levné a že taky nemají tak vysoké úroky, jako klasická hypotéka. Byla jsem velice překvapená, když mi všichni tuto nebankovní hypotéku doporučovali. A navíc jsem byla velice ráda, že mi to taky rodiče chválili, protože moji rodiče jsou většinou vždycky proti všemu.

Nic jim není dobré. A co se týče peněz, tak by nejraději šetřili a nic nikdy nekupovali. Přitom oni také mají nebankovní hypotéku částka, kterou už mají patnáct let. A myslím si, že za deset let už ji budou mít splacenou a říkali, že až nebankovní hypotéku celou s platí, tak pojedu na nějakou velkou luxusní dovolenou. Já jim to přeji, ale byla bych ráda, kdyby i moje rozhodnutí nechali vždycky jenom na mně a nic mi nehanili. Jenomže to jsou rodiče. Někteří jsou až moc pečliví. Znám ale taky případy, kdy se lidem hypotéka nevyplatila, protože neměli potom na splátky.