Například arachnofobik má strach, nebo přesněji řečeno panickou hrůzu z pavouků. Ukázat mu jej zblízka, tak ho asi raní mrtvice. Při pohledu na toho malého tvorečka skáčou hrůzou do vzduchu asi metr padesát a ječí, jako by je někdo bodal vidličkou mezi žebra. Obyčejný člověk to bohužel pochopit neumí. Sice není s pavouky kamarád, ale že by takto vyváděl, to tedy ne.  

Pavouk sám v našich krajinách je poměrně neškodný a úmrtí po kousnutí pavoukem ani u nás ještě registrováno nebylo. Máme sice dost jedovatých druhů, ale ti jsou ukrytí a svůj jed používají hlavně k usmrcení kořisti. Když vás pavouk tady u nás kousne, vcelku se nic neděje, jen alergik by možná mohl mít potíže. Ono se to má totiž tak, že pavoučci jsou malí a nedokážou prokousnout lidskou kůži. Možná až na dva druhy, které naleznete jako naše nejjedovatější pavouky a je spor, který z nich je jedovatý více. Jen pro zajímavost je to stepník moravský a zápřednice jedovatá. Narazíte na ně venku na loukách, ale ani jeden z nich neútočí, není-li ohrožen. A i kdyby kousl, nejhorší, co se může stát je to, že místo oteče, zarudne a může docházet k bolestem hlavy. 

Ty by vás ovšem nebolela při setkání s palovčíkem brazilským. Ne, nemusíte jezdit nikam daleko, neboť on se sem může dostat s banány, kam se často ukrývá. Setkání s ním bývá osudné. Jeho prudký jed zabíjí skutečně nemilosrdně. Pokud zaútočí a kousne, má člověk zhruba čtvrt hodiny na to, aby vyhledal kněze nebo hrobníka.  

A jak se to má s pověstnou černou vdovou?  

Nejprve ji pojmenujme správně, je to snovačka kalichová, nebo též jedovatá. S tou se to má tak, že jedovatá je, jak její název říká, a to nebezpečně, ale že by dokázala usmrtit člověka? Dokáže to, ale musí se přidat nějaké komplikace. Zdravý jedinec odolá, ovšem zdravotní potíže se vyskytnou. Záleží to už jen na okolnostech.